JP GASECO CUP 2025 aneb částečná náplast na nepovedený podzim

Rozcvička

Tak jako děti od prvního prosince nedočkavě odpočítávaly dny do Ježíška, hráči trojského zdravého jádra netrpělivě přeskládávali nominaci na vrchol zimní přestávky – prestižní futsalovou Pohárovku v Jihlavě.

Letos se turnaj konal v nejfotbalovějším možném termínu – tedy 13. 12. Vzhledem k brzkému datu se očekávalo, že si Trojáci přenesou do haly fotbalovou fazonu z nedávno skončené podzimní části pražské 1. B třídy. Tam je dělí krásné tři body od sestupu.

Troja dorazila poučena ze svých tří předchozích účastí. Zejména minulý ročník byl velkým varováním. Trojákům se podařilo dostat až do semifinále, ale semlel je náročný program turnaje a domů si vezli pouze „bramboru“.

Trojská družina vedená jihlavským patriotem Lubošem Morkusem tak měla letos jasně vytyčený cíl – vylepšit loňské umístění a odvézt si minimálně bronz.

Základem nominace byli hráči z loňska: vedle kapitána Morkuse střelci Radar Zubatý a Vlasta Lach, defenzivní křídla Prokyna a Houdič, brankář Potůček a také nejlepší hráč, který se v třicetileté historii turnaje kdy do Jihlavy podíval – Jácza.

„V minulosti sem jezdily prvoligové výběry. Hrál tu Siegl, Kliment nebo Kopic. Nikdo z nich ale nedosahuje Jáczových kvalit,“ popsal kapitán Morkus, který si byl vědom, jaký diamant se v jeho týmu nachází.

Doplnili je univerzálové Táda a Bejk – hračičkové, které však nezdobí nejlepší fyzička a jsou v podstatě v celoživotní rekonvalescenci.

Došlo však také k určitým nevyžádaným změnám. Ondra Bauer se musel vzhledem k blížící se operaci přesunout na pozici trenéra.

Další změna byla bohužel z výkonnostních důvodů. Nemá smysl chodit kolem horké kaše – mezi fanoušky populární TS10 sice psal kapitánovi zhruba měsíc před turnajem, že se dokáže maximálně časově podřídit, v nominaci byl však nahrazen univerzálem Vendou.

Venda tak po Vlastíkově bundě sebral dalšímu Trojákovi místo v sestavě. Zkušený harcovník se na turnaj těšil tak moc, že vyrazil do Jihlavy už v pátek večer a přespal ve svém voze na parkovišti u haly.

A zatímco Venda spokojeně spinkal, pražské osazenstvo řešilo první rébus – jak se dostat do Jihlavy. Někteří vzali ve jménu vlastního pohodlí osobní vůz, jiní se v duchu zmírnění uhlíkové stopy rozhodli přemluvit ostatní, aby je vyzvedli co nejblíže svému bydlišti.

Vítězem těchto „mind games“ se stal Prokop Vodrážka, který novinářskou lstí donutil zcela dezorientovaného Radara jet ze Zličína až do Vršovic, přičemž mu celou dobu tvrdil, že „bydlí na výpadovce z Prahy“.

Skupinová fáze

Po příjezdu přišlo pro Trojáky první příjemné překvapení – systém turnaje. Jedna skupina, šest týmů, každý hraje s každým. Dva nejlepší do semifinále, zbytek si to rozdá ve čtvrtfinále.

Počáteční nadšení však zlomil první zápas. V něm se přes střeleckou převahu černobílých barev nakonec efektivnější soupeř radoval z prvních bodů ve skupině.

Stejný scénář následoval i v dalším utkání. Troja šla do rychlého dvougólového trháku, jenže favorit turnaje a hlavní sponzor, tým Gaseco, vzal běh dějin utkání do své režie a Trojáci si odnesli ze zápasu osmigólový příděl.

Za vypíchnutí stojí pouze branka Davida Janeczka, který trefil při power play soupeře z hloubi pole odkrytou branku, což až do zbytku dne sám označoval za „gól turnaje“.

První větší pauza mezi utkáními napověděla mnohé o životosprávě hráčů a trojských ambicích.

Štírek Radek Zubatý se rozhodl, že začne pokládat tzv. „základ na večer“ už v poledne. V místní kantýně si dopřál třetí pivo a dvojitou česnečku. Ostatní borci jako by nechtěli zůstat pozadu a k vidění byl například smažák v trojobalu či populární Katův šleh.

Trojáci tak jako by vstupovali do dalšího zápasu s dobrovolným handicapem 0:2.

A přesně tak to bylo i ve skutečnosti. Ani ve třetím a čtvrtém skupinovém zápase si nepřipsali bod a vše spělo k obrovské blamáži. Před posledním utkáním došlo k velké hecovačce, kdy brankář Potůček zahlásil, že „ten tým buřtíků musíme rozdrtit“. Ukázalo se bohužel, že „tým buřtíků“ už s Trojou hrál – a porazil ji.

Nakonec stejným výsledkem – tedy prohrou – skončilo i poslední utkání. Troja se tak vydala do vyřazovací fáze z nejhorší možné pozice – do čtvrtfinále s týmem, který ji roznesl 4:0 v základní skupině.

Vnímání Trojáků jako rebela turnaje umocnilo kromě výsledků i chování některých hráčů.

Za zmínku stojí například emocionální výlev, jehož hlavní postavou byl opět David Janeczek. Ten si s hrdostí sobě vlastní říkal opakovaně o vyloučení, kdy po svém jasném faulu na achilovku soupeře namísto omluvy okamžitě a s vehemencí sobě vlastní ukazoval na místo, kde sudí chvíli předtím pustil faul v opačném gardu bez trestu.

Spoluhráčům následně vysvětloval, že ho ten zápas nebavil a potřeboval se do něj dostat.

Vše tedy nasvědčovalo tomu, že kromě výsledkové ostudy si Troja poveze domů i morální prohru.

Vyřazovací fáze

Do čtvrtfinálového předkola ale jako by nastoupil za Troju úplně jiný mančaft. Kanonýr Zubatý v sobě šestým jihlavským ležákem nastartoval střeleckou formu, trojice Houdič, Vlasta a Proky se rituálně „pomazlila“ a trenér Bauí zkušeně odklidil rebelujícího Jáczu do druhé čtyřky.

Trojský výběr se ve čtvrtfinále díky dvěma rychlým brankám dostal do vedení, které pak se zaťatými zuby bránil s vypětím všech sil. Brankář Jarmil Potůček měl orazítkovány všechny tyče své konstrukce a když Trojáci přidali při rizikové hře soupeře ještě další dva góly, byl z toho překvapivý, ale jednoznačný výsledek – 4:0.

Z otloukánka skupinové fáze byl rázem tým pomýšlející na ty nejvyšší příčky. Semifinále pak Trojáky svedlo proti dalšímu soupeři, který je potupil v základní skupině. Pražský tým díky rychlé brance opět vedl a futsalově zkušenější soupeř se ve zbytku utkání zmohl pouze na vyrovnání.

Šlo se tedy na penalty, kdy měl každý tým tři střelecké pokusy. Zde se ukázala zkušenost trojského mančaftu, který s průměrným věkem 33,7 roku vyčníval nad ostatními.

Na první neproměněnou penaltu soupeře zareagoval Adam Houda precizní střelou k tyči a když i ve druhé sérii vytlačil Jarmil očima pokus soupeře, měl vše na noze domácí patriot Luboš Morkus. Ten nedal gólmanovi žádnou šanci a po jeho perfektním zakončení byla Troja ve finále.

Finále

Hořkost a pachuť nad vývojem turnaje jako by se mezi lokálními kluby dala krájet. Trojáci naopak cítili neskutečný lauf a odhodlání do posledního zápasu turnaje, kde byl jejich soupeřem tým Gaseco. A i u něj byla vidět nervozita, zvláště když zahlédli Radara, jak si čepuje další ležák.

Finálový zápas byl jakousi odměnou za pragmatický přístup a skvěle zvolenou taktiku týmu z pravého břehu Vltavy.

Gaseco vstoupilo do zápasu lépe a šlo brzy do vedení. Trojáci pokračovali ve vytrvalé defenzivě a čekali na svou příležitost. Bohužel aktivní presink Troji znamenal zvýšení soupeře pár minut před koncem na 0:2. Na tento stav Trojáci ale dokázali ještě zareagovat, kdy se už úplně nalitý Radar vydal do útoku a skluzem snížil na 1:2.

A poté to přišlo – nejdiskutovanější moment celého dne. Slovy očitých svědků také největší zářez v historii turnaje.

Do konce utkání zbývalo zhruba osm sekund, když Jarmil zvedl balón a vší silou ho hodil přes celé hřiště do chumlu před branku soupeře. Ten byl zcela zaskočen taktikou „dlouhých autů“ na futsalovém zápase. Zaskočení bylo tak veliké, že míč nekontrolovaně spadl na ruku jednoho z obránců Gaseca.

„Penalta!“ zařvala jednohlasně celá hala.

Zvuk píšťalky se však neozval. Místo toho se za dlouhé tři vteřiny ozvala závěrečná siréna. A konečný výsledek 1:2 pro Gaseco.

Co se odehrávalo v hlavě rozhodčího, už se nikdy nedozvíme. Přehlédl jasnou ruku? Obával se odvety hlavního sponzora turnaje? Nebo se mu jen chtělo hrozně na záchod a potřeboval to ukončit?

Protesty nebyly nic platné a Troja tak obsadila v turnaji druhé místo. A přes hořkost posledních vteřin mohla začít slavit historicky největší úspěch, kterého pražský tým v Jihlavě dosáhl.

Opravdové finále

Po turnaji následoval přesun a akreditace na fungl novou ubikaci určenou v hlavním městě kraje Vysočina pro špičkové sportovní výběry – bázi Horácké arény.

Společenská část se pak odehrála, stejně jako každý rok, v legendární restauraci Venuše. Opulentní hostinu odšpuntovala mísa bramborového salátu, což dodalo celé události jedinečnou předvánoční atmosféru.

Trojáci kromě stříbrného poháru získali i jedno individuální ocenění – trofej za nejlepšího gólmana si do Prahy odvezl Jarmil Potůček. Ten však byl už tou dobou spolu s Davidem Janeczkem na cestě do Prahy. Jarmil spěchal pečovat o nedávno narozenou dceru. David spěchal, jak je jeho zvykem, na koňský ples. David si pak odnesl trofej za nejhezčí gól turnaje – ovšem pouze ve své hlavě.

Hitem večera ve Venuši se pak stala hra „kupky“. Naši hráči se však nespokojili s jednoduchostí pravidel a skupina pod taktovkou už značně opilého Radka Zubatého přidávala každých deset minut do hry nové pravidlo.

Houdič, který vehementně odmítal jakékoli zvyšování sázek, souhlasil s každým Radarovým nápadem na „double“ nebo „blind triple“ a účet každého hráče po třech hodinách hazardu vypadal následovně:

Houdič: −700 a ještě musel sníst indiánka bez použití rukou
Bauí: −250
Bejk: −670
Vlasta: −1040
Radar: +2660

Pivo, hazard, bramborový salát, karbanátky a nakonec i tvrdý alkohol. Tento ďábelský koktejl se podepsal na trávicím traktu štírka Zubatého, který pozvedl standardní meteorismus do nejvyšší dimenze – v podstatě celý večer konstantně ucházel jako píchnutá duše. Své o tom ví zejména taxikář, který Radka vezl z Venuše na bázi.

Ostatní Trojáci vyrazili, i s pohárem v ruce, do ruchu velkoměsta. Jejich terčem se stal nově otevřený bar v centru Jihlavy, přezdívaný „jihlavská Kozička“.

Tahounem oslav se stal Prokop Vodrážka, který na baru rozdával mladším lekce o tom, že nikdy není pozdě začít s fotbalem. Jeho přednáška o tom, že úspěch nedělají individuality, ale vždy dobrá parta, zaujala pouze stárnoucí korpulentní lesbu, která Prokopovi pochválila styl oblékání, který byl čistě náhodou stejný, jako ten její.

Vír velkoměsta nakonec všechny zavál zpátky do báze, kde tým zakončil velmi úspěšný den.

Nedělnímu odjezdu předcházela ještě snídaně, na které se Trojáci potkali s karlovarskou hokejovou juniorkou – včetně vycházející hvězdy Petra Tomka. V jídelně bylo velmi rychle rozpoznatelné, kde sedí úspěšní a kde neúspěšní sportovci. Juniorka Energie si lízala rány po čtyřgólovém přídělu, který dostala od jihlavské Dukly, zatímco trojská parta si spokojeně nalévala ranní kávu.

S nejstarším týmem na turnaji dosáhla Troja historického úspěchu a s celkovou bilancí 1–1–6 (výhry–remízy–prohry) získala stříbrnou pozici. Cíl pro příští rok snad ani netřeba vyslovovat.