Zbytečná ztráta: Troja nestačila na Bílou Horu

Základní sestava: Rattay - Vodrážka, Zubatý, Zatkal, Pajma - Hrabák, Morkus, Šibal, Šulc M., - Lach, Janeczek

Náhradníci: Veselý, Rendl, Šulc P.

Průběh zápasu:

Troja na hřišti poslední Bílé Hory zaspala úvod a po několika chybách v defenzivě musela dohánět ztrátu.

Už v 5. minutě zahrozili domácí po akci z levé strany, ale centr naštěstí skončil nad bránou Jirky Rattaye. Troja odpověděla akcí hned o minutu později – Vlasta Lach se dostal ke střele zprava napříč malým vápnem, ale gólman domácích byl na svém místě. V 8. minutě měli domácí obrovskou šanci, když se jejich útočník ocitl sám před Rattym, ale zakončil velmi nepřesně.

V 10. minutě se Troja usadila na polovině soupeře a po několika pokusech o zakončení zpoza vápna ztroskotala na hradbě obránců. A tak se zákonitě v 11. minutě Bílá Hora ujala vedení – dlouhý přenesený míč našel volného hráče s číslem 12, který prostřelil Rattyho – 1:0. O dvě minuty později nebyl Troji uznán gól Prokopa Vodrážky kvůli ofsajdu. Troja se nakonec zvládla prosadit ve 21. minutě, kdy Vlasta po individuální akci zakončil skluzem do brankáře, aby následnou dorážkou vyrovnal na 1:1 Adam Šibal.

Za sedm minut ale šli domácí opět do vedení. Po akci z pravé strany přidali druhý zásah – po prudké přihrávce před branku si dal nešťastně Matěj Pajma vlastní gól a vrátil domácím vedení – 2:1. Domácí se ve 30. minutě dostali do další obrovské příležitosti, když hráč s číslem 12 prošel přes tři trojské obránce až do vápna, kde jeho samostatný únik skvěle zastavil Ratty. Krátce poté sice trojský brankář pokazil výhoz, ale situaci okamžitě napravil jistým zákrokem proti následné střele. Z následného rohu pak Ratty na centr sice nedosáhl, ale pohotoví spoluhráči ho zastoupili a nebezpečí odvrátili. Bohužel další akci už hosté neubránili – po prohraném souboji se míč odrazil k znovu aktivnímu hráči s číslem 12, který s pomocí teče zvýšil na 3:1.

Po změně stran se hra vyrovnala. Ratty ve 49. minutě výborně zasáhl proti centru a Troja poté převzala iniciativu. V 63. minutě David Janeczek nádherně obstřelopřehodil brankáře a snížil na 3:2. Hned o 4 minuty později zakončil David Veselý vybojovanou příležitost vyrovnávacím gólem na 3:3.

Když se zdálo, že Troja sahá po obratu, přišla v 75. minutě hrubá chyba Radka Zubatého, kterou domácí využili k neuvěřitelně komickému, ale i tak platnému čtvrtému gólu – 4:3. V závěru už Troja tlačila, v nastavení měl ještě Dave Veselý vyrovnání na noze po standardce Luboše Morkuse, ale z malého vápna bohužel pro Troju přestřelil.

Vyjádření trenéra Petra Šulce:

Hodnocení utkání:

Včerejší utkání se mi nehodnotí snadno, protože jsme nastoupili proti soupeři, který podle mého názoru patří k nejslabším týmům soutěže, což potvrzuje i jeho postavení v tabulce. Naše hra však opět ukázala určitou stagnaci. Hrajeme příliš roztaženě – mezi obranou a útokem vzniká velká vzdálenost, která negativně ovlivňuje kompaktnost týmu i kvalitu přechodové fáze.

Chybí nám kvalita v obou závěrečných třetinách hřiště – jak v útočné, tak v obranné. V ofenzivě se často uchylujeme k alibistickým řešením. Buď se příliš spoléháme na naši nejfotbalovější dvojici Luboš Morkous a Martin Hrabák, nebo zjednodušujeme hru na centry z nevhodných prostorů. Tyto situace často končí buď trefením prvního soupeřova hráče, nebo centrem na útočníky, kteří stojí už před míčem, bez potřebného náběhu a momentu překvapení. Pokud se jednomu z výše zmíněných hráčů nedaří a druhý nastupuje se zdravotním omezením, projeví se to výrazně na naší ofenzivní hře, což bylo patrné i v tomto utkání.

Největší problém však stále vidím v přístupu a naladění hráčů. Chybí nám jednotné nasazení, týmový duch a vnitřní motivace. Každý hráč musí jít do zápasu s maximální vůlí a odhodláním – i když se nedaří, musí být vidět chuť bojovat, zodpovědnost a ochota „žrát trávu“.

Pozitivem prvního poločasu bylo nasazení a důraz Davida Janeczeka a Vlasty Lacha, kteří se dokázali prosadit především díky aktivitě a odhodlání v osobních soubojích. Svým přístupem si vytvořili několik slibných příležitostí a dokázali připravit i gólovou situaci.

Inkasované góly: První gól jsme obdrželi při situaci, kdy hráli jsme se čtyřmi obránci a soupeř měl dva útočníky. Jeden z jejich nejaktivnějších hráčů stál sám na hranici velkého vápna, zatímco náš pravý obránce byl špatně postaven ve středu obrany a nestihl tohoto hráče včas atakovat.

Druhý gól přišel z opačné strany. Náš levý obránce měl možnost zastavit útok jednoduchým odkopem na rohový kop, ale snažil se situaci řešit fotbalově v našem vápně, což nevyšlo.

Soupeř přihrál před bránu a náš pravý obránce, dezorientovaný z předchozí situace, si bohužel dal vlastní gól. K obraně první chyby je třeba dodat, že ji udělal jeden z našich nejlepších hráčů této sezóny, takže na chybu má také nárok. K vlastnímu gólu přispěla především slabá komunikace na hřišti – nikdo hráče neupozornil, že je sám.

Třetí gól padl po situaci, kdy pravý bek byl na polovině hřiště obejit útočníkem, který nám dal již první branku. I přes dobré postavení našich tří obránců se útočník vystřelit z pozice mezi našimi obránci a střelu tečoval jeden z nich, čímž přeloboval našeho brankáře. Tento typ gólů po tečích se nám bohužel stává velice často v celé této sezoně, což je velice frustrující.

Vstřelený gól:

Náš gól padl po důrazu útočníka Vlasty Lacha, který vystřelil ve skluzu, a dorážku zakončil Prokop Vodrážka. Do druhého poločasu jsme vstoupili se zvýšenou intenzitou a aktivním napadáním soupeře. Od 10. minuty druhého poločasu se naše hra výrazně zlepšila, což korunoval krásný gól Davida Janeczeka z 25 metrů po dobře rozehrané akci více hráčů.

Srovnávací gól přišel z důrazu Davida Janeczeka, který byl motorem našich akcí. Vybojoval míč důrazem, který se odrazil k našemu střídajícímu útočníkovi Davidu Veselému, jenž si vzpomněl na své střelecké schopnosti a zakončil přesně. V této fázi utkání jsme hráli velmi dobře a vytvořili si další slibné příležitosti.

Bohužel přišla chyba našeho zkušeného stopera, který pod mírným tlakem soupeře chtěl udržet míč ve hře a nechtěl jej pouze jednoduše odkopnout soupeři. Soupeř ho atakoval, vystihl míč, obešel brankáře a vystřelil do tyče, odtud se míč dostal na brankovou čáru a po souboji několika hráčů se následně dokutálel do branky. Na obranu stopera bych rád dodal, že tato situace vznikla v rámci našeho velkého tlaku k otočení zápasu – stoper se snažil udržet tým při hře na míči, což byl správný přístup, a v jeho situaci bych se zachoval podobně, takže mu tuto chybu nebudu moc vyčítat.

V samotném závěru utkání měl náš útočník šanci skórovat po výborně zahraném trestném kopu, ale bránu netrefil. Po zápase vznikla spousta negativních emocí, ale cítím, že nám chyběla potřebná emoční připravenost už před utkáním, což potvrdili i někteří hráči. Příprava na tento zápas působila z naší strany nijakým dojmem – jako bychom byli uprostřed tabulky a o výsledek nám vlastně nešlo. Na hřišti se ukázaly dva typy hráčů – ti, kteří byli ochotni se uštvat a bojovat o každý míč, a ti, kteří mi připadali, že nebyli naladěni na stejnou vlnu. To mě přivádí k otázce, zda jsem vhodným trenérem pro tento tým – zda dokážu kompletně nabudit všechny hráče tak, aby odcházeli ze zápasu stejně vyždímaní a byli stejně mentálně připraveni na zápas.

Dále se tato otázka týká i stylu naší hry, který se dlouhodobě nemění. Stále máme velkou vzdálenost mezi útokem a obranou, často centrujeme z nevhodných prostorů, spoléháme se pouze na dva hráče a v šanci místo jednoduchého trefení brány se snažíme trefovat úzké prostory v brance. V poslední třetině hřiště hrajeme často alibisticky – málokdo si dovolí překvapivé řešení či odvahu v zakončení. Na tento styl se snažím své hráče neustále upozorňovat, ale připadá mi, že mluvím svahilsky.

Zvažuji také, zda mé zkušenosti z vyšších soutěží z minulého století, které se promítají do fungování kabiny, trenérského procesu a vedení hráčů, nejsou dnes v moderním, zrychleném a „hyperkorektním“ prostředí spíše kontraproduktivní. Stejně tak se zamýšlím nad vhodností trénovat vlastního syna – sice v tomto utkání hrál velmi dobře, ale s ohledem na obecně vzájemnou složitost vztahu otce (trenéra) a syna (hráče) se ptám sebe, zda tento fakt nenarušuje život v kabině, a potažmo celkovou atmosféru týmu, což je otázka, kterou budu muset pečlivě zvážit.

Tyto úvahy mě nutí zpochybňovat, zda jsem vhodným trenérem pro toto mužstvo nebo klub, nebo zda vůbec jsem vhodným trenérem do dnešní doby. Uzavřu to bonmotem: „Vyhrávají HRÁČI, prohrávají TRENÉŘI.“

Detail zápasu